Vadí - nevadí

Celý dlouhý život, než si řeknou „miluji tě“. Osmdesát let, než doopravdy začne milostný vztah. A to všechno kvůli hře vadí – nevadí. Sophie a Julien určili pravidla hry. Jsou po zbytek života jejími rozhodčími a často i oběťmi. „Vadí – nevadí?“ „Jasně že nevadí!“ Jsou schopni všeho, v tom nejlepším i nejhorším. Prolamovat všechna tabu, vzdorovat zákazům, pohrdat autoritami, smát se, ubližovat si… Dokážou cokoli, snad až na jedno. Přiznat si, že se milují. Tato hra začala nevinnou sázkou: sázkou, která měla pomoct zapomenout, že je maminka vážně nemocná… zapomenout, že celá třída tě má za prašivou Polačku. A po několika dalších sázkách se tato hra stává tím, co je nejkrásnější, nejsilnější v životě dvou dětí. Hrají si, milují se… Hra, láska… Láska, hra. Koneckonců je o tolik snazší být jen kamarády. A jak život plyne, je tato hra čím dál intenzivnější, tak jako jejich vášeň… A pokaždé, když si řeknou „Nevadí!“, říkají si: „Miluji tě víc než svůj vlastní život.“ „Nevadí!“