Město smutku

Epický příběh zachycuje osudy jedné tchajwanské rodiny po ukončení japonské okupace ostrova na konci druhé světové války. Historické reálie se tak volně mísí s fikčním příběhem čtyř bratrů a jejich starého otce. Jeden z nich vlastní bar a přeměňuje ho dle požadavků „nové doby“, další se dostal k obchodu s drogami, třetí se nevrátil z války a poslední, hluchý, vlastní antikvariát a angažuje se ve vlasteneckém hnutí. Mistrně natočený poetický film vznikl v době, kdy na Tchaj-wanu odzvonilo cenzuře, a je tedy prvním otevřeným pokusem o reflexi jeho nedávné historie.

Hou Hsiao-hsien (1947)
Narodil se ve „vnitřní“ Číně, avšak velice záhy se jeho rodina dostala na Tchaj-wan. Velmi ho tedy formoval přechod tchajwanské společnosti z bezútěšného chaosu plného uprchlíků k moderní společnosti „západního“ stylu. Vystudoval film na tajpejské univerzitě a v sedmdesátých letech působil především jako scenárista a asistent režie. Styl jeho prvních filmů formovala především snaha vyrovnat se s minulostí své země. Jeho osobitý způsob práce se zvukem a s kamerou mu však již záhy vynesl ocenění na mezinárodních festivalech.