Žhavý popel do papíru nezabalíš

Film Rithyho Panha se věnuje osudům kambodžských prostitutek, žijících a pracujících v Phnompenhu, kam je často přivedla bída nebo chybná životní rozhodnutí. Většina z nich je plná lítosti a pocitu marnosti ze své budoucnosti – nemohou už se vrátit do normálního života. Tuto marnost vystihuje i metafora v titulu snímku. Film je naprosto cudný, ale zároveň vypráví o poměru tělesnosti a duchovní stránky každého člověka. Kamera téměř neopustí zdi příbytku prostitutek, vedeného autoritativní madam, a soustředí se na vnitřní život a jakousi duchovní smrt hrdinek. Přesto film skrze vyprávění prostitutek vypovídá i o stavu a hodnotách celé kambodžské společnosti po pádu režimu Rudých Khmerů. Panh se tímto tématem zabýval i ve svém starším snímku S21 – vražedný stroj Rudých Khmerů, za který získal na Jednom světě 2004 Cenu za režii a Cenu Václava Havla.