Paranoid Park

Obrazy filmu Paranoid Park jsou svým obsahem neutrální: záběry na hlavního hrdinu Alexe a jeho kamarády, jejich pohyby, gesta, rozhovory, komunikace s rodiči. Zvláštní je ale provedení, které všednodennost zesiluje až do hypnotické závratě: režisér používá různé rychlosti obrazu, střídavě natáčí na 8mm a 35mm materiál, kombinuje úhly kamery, upozaďuje jednotlivé děje kolem hlavního hrdiny. Van Santův nevšední film je osvobozující v tom, že se na lidskou chybu dívá jako na iniciační existenciální moment. Snímek působí jako halucinace, horečnatě se skládající vědomí po výjimečné životní události, nakrátko vytěsněné z paměti. Může být portrétem jednoho dospívajícího kluka, stejně jako portrétem mentálního světa jedné generace. Paranoid Park zaujal redakci prestižního časopisu Cahiers du Cinema natolik, že dílo zařadila mezi deset nejzajímavějších filmů roku 2007.