Vroucí krev

Námět filmu je inspirován Fendrikovou vlastní rodinou, vzpomínkami na otce a staršího bratra. Vroucí krev bez varování vtahuje do soukromé reality, kterou většinou nelze sdílet mimo rodinný okruh. Prožitky hrdinů mají ve snímku podobu krátkých těkavých záběrů, rozmazaných detailů; namísto (banálních) dialogů jsou pro příběh důležitější pohyby těl, řeč gest, neustálé pohledy. Protagonisté si nechávají většinu informací pro sebe a režisérův „dokumentární“ přístup nedává možnost ztotožnit se s žádnou z postav. Zákonitě tak obraz násilného krvavého činu nabývá v závěru na šokujícím efektu. Na diváky filmu silně doléhá role voyeura, kdy více či méně perverzně přihlíží předkládané lidské tragédii. Vroucí krev sugeruje antipsychologické přesvědčení o fyzickém kauzalismu – že ve světě vládne všeobecná příčinnost, kdy každý náš úkon má za následek další pohyb.