Řím

Film můžeme vnímat v určitém dějovém propojení s Amarcordem, na nějž Roma jako by volně navazovala. Fellini v holdu „věčnému městu“, jímž putuje po stopách vlastního života, přiznává i fyzickou přítomností před kamerou, že skrze portrétovanou metropoli sestupuje do sebe. Obrazy svého vyznání skládá jako pestrou mozaiku z minulosti i současnosti, rozehrává inscenované děje s autentickým koloritem, jako třeba ve scéně hromadného stolování v lidové restauraci na periferním náměstíčku, kde při gastronomických hodech v ohlušujícím pokřiku, hašteření i zpěvu se rozpoutává bujará lidová zábava.