Bílá stuha

Nedlouho před první světovou válkou dochází v obci kdesi na severu Německa k podivným nehodám, pro něž obyvatelé nemají vysvětlení. Kdo nastražil přes cestu drát, aby místní lékař spadl z koně, kdo svázal a zbil baronova synka, kdo takřka oslepil jiné dítě? Otázky se množí a vesničané ani protestantský pastor neznají odpověď. Lidé tu žijí spíše nuzně, většinou ve službách majitele panství, a všichni vedou spořádaný život, aspoň jsou o tom přesvědčeni. Pastor pečlivě dbá na výchovu svých sedmi dětí, jeho autoritářský systém pochval i trestů má pevnou logiku, a stejně důsledně vede i své farníky. I v jiných rodinách se zdá navenek všechno v pořádku, a přece ty divné události budí dojem, jako by šlo o projevy závisti, pomsty, či dokonce o jakousi nepochopitelnou snahu někoho trestat. Michael Haneke je mistrem ve vytváření až hororové atmosféry úzkosti, a třebaže tentokrát nečiní diváka přímým svědkem násilných činů a krutostí, navozuje jeho ve všech směrech dokonale propracovaný černobílý film až klaustrofobní pocity stísněnosti a nejasného strachu.