Černý narcis

Psychologickému dramatu z roku 1947 patří v dějinách britské kinematografie čestné místo nejen za jeho mimořádnou kameru (Oscarem oceněný Jack Cardiff), ale i jako jednomu z prvních děl s intenzivním erotickým nábojem. Román Rumer Goddenové posloužil jako předloha příběhu o skupině anglikánských jeptišek, jež se snaží na odlehlém místě v Himálaji přebudovat palác orientálního vládce na ošetřovnu a školu pro místní děti. Komunita jeptišek, řídící se přísnými pravidly, naráží na smyslnou atmosféru tajemstvím opředeného místa vysoko v horách, jež autokratickému rádžovi v minulosti sloužilo jako harém. Důrazem na konflikt mezi disciplínou a vášní předjímají Powell a Pressburger jeden z ústředních motivů Červených střevíčků, v případě dramatu s kontroverzním tématem potlačených tužeb řádových sester však mnohem víc těží z mystické moci krajiny (podobně jako v Cestě k cíli). Cenu americké Akademie získal i výtvarník Alfred Junge, jenž se spolu s Cardiffem nejvíce zasloužil o vytvoření iluze úchvatné himálajské scenerie v londýnských studiích Pinewood.