Jan Vladislav - Diptych

Diptych Kateřiny Krusové je věnován osobnosti Jana Vladislava, českého básníka, esejisty a překladatele, mezi jehož překlady z dvanácti jazyků zaujímají významné místo Dante, Michelangelo, Baudelaire či Verlaine.

Snímek Návrat Jana z pařížského exilu v létě 2003 pozoruje s citlivou spoluúčastí stěhování básníkovy knihovny zpět do vlasti, za nímž se skrývá hluboký zármutek nad smrtí ženy. Podobně, jakoby na okraji všednosti, líčí jeho pokračování Na Sicílii v létě 2004 den u moře, v němž krása vysokého nebe a moře bez horizontu splývá s pozvolným loučením člověka se světem.

Monolog starého muže na pláži, slova, která dávají vzácnému okamžiku jméno, upozorňují na něj, utvrzují jej v paměti stejně jako viditelné a slyšitelné moře. Sled několika obrazů proměnil okamžik setkání v intenzivní filmový fragment, vyvstávající před očima jako čirý čas člověka, který se převrací k věčnosti.

Divák touží, aby intuitivní lyrický pohyb filmu mezi sluncem, pískem, vodou a smrtí pokračoval, neboť mu dává sílu a duchovně jej zavazuje. Metaforické bohatství filmu, zahrnující chůzi hájem a chvíle na pláži s koupáním, se podřizuje jasnému a sevřenému tvaru.

Minimalistický snímek nechává vstoupit člověka do přírody ve všednosti, která zastupuje osud. Je slyšet povětří a mořský živel provází starce, popisujícího svět, v jemných a subtilních obrazech, které přenášejí celý film do oné nepojmenovatelné polohy, jež je poezií a skrze níž se poezie děje, k nezřetelnému chvění, kdy člověk už není mírou všeho a také příroda už není jen pouhým zrcadlem jeho niterných prožitků, ale neznámou silou, která završuje lidský čas.

(zdroj: katalog MFDF Jihlava)