Deník pro mé děti

První díl autobiografické tetralogie, v níž Mészárosová vzpomíná na svého otce, avantgardního sochaře zlikvidovaného v rámci stalinských čistek, a na své mládí. V tvrdosti hrdinčiny macechy Magdy a v charismatu intelektuála Jánose je exponován rozdíl mezi fanatickými stalinisty ze sovětského exilu a demokratičtěji smýšlejícími soudruhy, kteří působili na Západě. Film byl uveden s dvouletým zpožděním, neboť se maďarští činovníci obávali protestů ze strany SSSR. Původní záběry ze sovětských filmů byly sice z konečné verze vystřiženy a nahrazeny snímky maďarskými, sovětská diplomacie ale přinutila Maďarsko stáhnout tento titul z oscarové soutěže. Snímek obdržel dvě Velké ceny na Maďarském filmovém týdnu 1984, Velkou zvláštní cenu poroty na MFF v Cannes a byl prodán do padesáti zemí. Následovaly Deník pro mé lásky (1987), Deník pro mého otce a mou matku (1990) a Malá Vilma – poslední deník (2000).