Soutěž krátkých forem II

Osamělá žena | La Femme Seule | Brahim Fritah | Francie | 2005 | 24 min.
Ruce mladé černošské ženy splétají malý turban, jenž se dává pod břemena, která se nosí na hlavě. Když byla Legba Akosseová ještě dítě, opustil ji její otec. Přestože mu nic nezazlívá a „pořád je to její otec", od té doby ji provází osud silně poznamenaný samotou. Brzy se o sebe musela začít starat sama, a tak jednoho dne odjela jako mnoho jejích krajanů do Francie za lepší budoucností. Přijal ji manželský pár afrického původu a Legba to brala jako dobré znamení. Jakmile se však za ní zavřely dveře luxusního pařížského bytu, sebral jí nový zaměstnavatel pas i všechny ostatní doklady. Následující dva roky se starala o dvě děti a uklízela celý byt úplně zadarmo. Prázdná kapsa a nedostupné doklady totožnosti byly pevnými zámky na mřížích jejího vězení. Režisér Brahim Fritah se s převyprávěnou historií příběhu dívky Legby vypořádal zajímavým způsobem. Detaily typického zbohatlického pařížského apartmánu jsou používány jako fotografie, mezi nimiž kamera švenkuje jen zřídka. Dokument tak evokuje mrtvolnou atmosféru, která Legbu obklopovala po celé dva roky jejího života.

Malí klauni | Klovnebarna | Jannicke Systad Jacobsen | Norsko | 2005 | 7 min.
Jednatřicetiletá Jannicke Systad Jacobsenová studovala režii nejprve na pražské FAMU, později v Londýně. Svůj krátký film Malí klauni ale natočila pod patronátem univerzity v Oslu, kde v současnosti studuje drama a sociální antropologii. Od prvních minut dokumentu je jasné, že režisérka dovede i v každodennosti nacházet dramatickou rovinu. Na jedné z rušných křižovatek v Guatemale se za plechovým plotem oblékají do klaunských kostýmů dva malí kluci. Čeká je den jako každý jiný. Nezáleží na tom, jestli prší, nebo zda praží slunce. Jakmile se na křižovatce rozsvítí červená světla, začnou dva klauni žonglovat s pomeranči. Než blikne zelená, obejdou první dvě řady zaprášených aut, aby vybrali několik mincí, za které si půjdou večer do města koupit večeři. Počet stažených okýnek a vysunutých rukou s odměnou nasvědčuje tomu, že podobných dětských klanů je město plné. Režisérka nekalkuluje s laciným sentimentem, přesto působí malí klauni dojemně.

Most na Drině | Le Pont sur la Drina | Xavier Lukomski | Belgie | 2005 | 18 min.
Most na Drině z roku 1945 je kniha laureáta Nobelovy ceny Iva Andriče, ve které autor popisuje dlouhé, ozbrojenými konflikty poznamenané dějiny oblasti v okolí Visegradu, malého města ve východní Bosně. Režisérovi Xavieru Lukomskému slouží toto dílo jako leitmotiv pro minimalisticky laděný snímek, ve kterém kombinuje pevně fixovaný záběr mostu se zvukovou nahrávkou svědectví, které před Mezinárodním trestním tribunálem pro záležitosti bývalé Jugoslávie podal visegradský obyvatel Poljo Mevsud ve dnech 17. a 18. září 2001. Zatímco Mevsud popisuje, jak on a několik dalších mužů během války v Bosně tahali z Driny mrtvá těla, divák vidí jen most v různých denních dobách při měnícím se světle. Ačkoli kvůli ostřelování mohli muži pracovat pouze v noci a brzy ráno, během tří měsíců vylovili z řeky zhruba 180 těl, aby je mohli alespoň slušně a řádně pohřbít. „Bylo to to nejmenší, co jsme mohli udělat," říká Mevsud a klidně dál odpovídá na otázky tribunálu ohledně stavu, ve kterém nacházeli těla, a popisuje podrobnosti o známkách znásilnění či zohavení. Během celého filmu podává most nad řekou své vlastní tiché svědectví těchto hrůzných událostí.