Domeček / Kjell / Uprchlíci

Pětice žen s mentálním postižením se setkává v domě jedné z nich, aby společně strávily odpoledne povídáním, pitím čaje a hlavně malováním. Každý obrázek skrývá příběh, zážitek, přání nebo představy svých autorek a vypráví o tom, jaké jsou, byly a jakými by si přály být. Režisérka nechává jejich kresby obživnout a kombinací animovaného i hraného dokumentu nám přibližuje vnitřní život autorek. / „Necítím se ani jako pravý muž, ani jako pravá žena. Spíš jako něco mezi tím," říká o sobě v úvodu filmu Kjell. Zasněně vzpomíná na padesátá léta, kdy jako mladý pohledný model zamotal hlavu nejednomu muži v St. Tropez, Cannes, Paříži či v Londýně. Byl úspěšný, krásný, oblíbený, ale žádný z jeho vztahů nevydržel příliš dlouho. Nyní je Kjell už starý a nemocný, a přestože tuší, že jeho vytoužená velká životní láska už nepřijde, nepřestává se oddávat snění. / Režisér Orzu Šaripov doprovází skupinu afghánských uprchlíků, utíkajících před frontou do bezpečí neobydlených ostrovů na řece Piandži, která tvoří přirozenou hranici s Tádžikistánem. Ženy nesou nejmenší děti, muži a osli vše ostatní, co skupina potřebuje k přežití. Válka vyhnala z domovů tisíce lidí. Mnozí z nich našli na řadu měsíců útočiště právě na ostrovech uprostřed hraniční řeky, v zemi nikoho. Režisér nechává poetické záběry kamery vypovídat samy za sebe, neruší je žádným slovním komentářem, pouze je jemně podbarvuje afghánskou hudbou.